Klement Slavický

Z hudební minulosti Kadaňska aneb skladatel Klement Slavický

Město Kadaň má svou slavnou hudební minulost, jejíž počátky můžeme vysledovat již ve 13.-15. století, kdy žáci zdejší městské školy tvořili zároveň chrámový sbor u někdejšího děkanského kostela Panny Marie (dnes Povýšení sv. Kříže). Milovníkem duchovní hudby a sběratelem satirických písní byl františkánský teolog Eberhard Ablauff z Porýní (†1528), jenž je v letech 1507-1508 doložen jako kazatel v klášteře Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani. V době reformace a renesance působily na Kadaňsku hned tři osobnosti spjaté s hudbou. Valentin Rabe, luterský učenec, rodák ze saského Marienberku, syn tamějšího kostelního kantora a známého skladatele duchovních písní, studoval na městské škole v Annaberku a na univerzitě v Lipsku, později se stal kantorem ve farním kostele Panny Marie v Bystřici u Kadaně, kde byl od roku 1578 luterským kazatelem. O hudbu se též zajímal Mag. Erasmus Winter, narozený roku 1548 v krušnohorském Jáchymově. Univerzitního vzdělání se mu dostalo na univerzitách v Lipsku a Wittenberku a v letech 1576-1579 byl luterským farářem v Bystřici a Krbicích u Kadaně. Zemřel roku 1611 v Meuselwitz u Altenburgu. Je autorem kazatelské sbírky "Orgelpredigt", která dosvědčuje jeho vřelý vztah k tomuto královskému nástroji. Posledním ze zmíněného trojlístku byl Christoph Schweher-Hecyrus. Narodil se kolem roku 1521 v Českém Krumlově, studoval na univerzitě v Lipsku a roku 1542 zde získal titul bakaláře. Poté byl rektorem městské školy v Českých Budějovicích, v letech 1571-1572 působí v Praze, odtud je vyhnán a je ustaven katolickým farářem v Chomutově. Nakonec v letech 1573-1581 zastává úřad katolického faráře a děkana v Kadani. Zemřel roku 1593 v Praze jako utrakvistický kněz. Ještě za svého působení v Kadani složil řadu duchovních písní, které vyšly německy v Praze roku 1581 pod názvem "Christliche Gebet und Gesäng auf die heilige Zeit", z nichž nejkrásnější jsou Hecyrovy písně vánoční.

Ve vesničce Lestkově u Klášterce se roku 1725 narodil Johannes Türrschmiedt (†1780), vynikající hudebník na dechové nástroje, působící v Německu ve službách knížete z Oettingenu. Jeho mladší bratr Anton se proslavil jako nadaný hornista. V zapomenutí by neměl zůstat ani Ignaz Walter, který spatřil světlo světa roku 1759 v Radonicích a zemřel roku 1822 v bavorském Řezně jako uznávaný tenorista a skladatel. Je autorem několika mší, kantát a kvartet a zejména první faustovské opery "Doktor Faust". Rodákem z Kadaně je Karl Schmittbach (nar. 1798), kdysi známý fagotista a kapelník královské dvorní kapely v Hannoveru. Z Kadaně-Prunéřova pochází klavírní pedagog Wenzel Schwarz a přímo z Kadaně pak Adalbert Schaffer, první sbormistr německého pěveckého spolku v Praze. Velkým milovníkem kvalitní hudby byl rovněž osvícensky založený klášterecký farář a později děkan Franz Xaver Petran (†1811), blízký přítel hraběcí rodiny Thunů. Petran, sám aktivní svobodný zednář, je autorem textu pro Mozartovu kantátu "Die Maurerfreude", tj. Zednářská radost, prezentovanou Mozartem ve Vídni roku 1785. V Kadani se 2. února 1832 narodila operní pěvkyně Betty Engst, která až do své smrti 20. července 1855 působila v uherském Budíně (Budapešti). Ve druhé polovině 19. století působil na gymnáziu v Doupově P. Jaroslav Vacek, český vlastenec, který se velmi zasloužil o povznesení liturgické hudby v tamějším kostele sv. Alžběty.

Na kadaňském městském hřbitově, nalevo od vedlejšího vchodu poblíž staré obřadní síně, se nalézá náhrobek harfenistky Theresie Tannenbergerové-Pertholdové, ozdobený sochou vkříšeného Krista a přemístěný sem od kostela sv. Anny na tzv. Rafandě. Theresie se narodila roku 1805 v krušnohorské Přísečnici a svým uměním udivovala obecenstvo od Ruska přes arabské země až po Čínu. Později se provdala za kadaňského kupce Pertholda a usadila se v Kadani. Zemřela zde 11. října 1850 během epidemie úplavice ve věku nedožitých 46 let. Její syn Karl, tehdy student filozofie na pražské univerzitě, spěchal k umírající matce, políbil ji na smrtelném loži a sám zemřel na stejnou nákazu již 14. října 1850. Obraz harfenistky Theresie byl dlouhá léta chován v kadaňském muzeu a dnes se nalézá v depozitáři Oblastního muzea v Chomutově. Proslavenou se stala kadaňská hudební rodina Gollů, z nichž například Eduard Goll je autorem skladby "Wacht am Eger - Stráž na Ohři". Za 1. čsl. republiky si získal věhlas jako klavírní virtuos Walter Goll. V Mašťově na Kadaňsku se 18. května 1901 narodil hudební skladatel Hans Hauska (†1965), osobnost dobrodružná a kontroverzní, přesvědčený komunista a zároveň vězeň stalinských i nacistických lágrů.

V moderních dějinách hudby jakoby však naše město nehrálo takřka žádnou roli. A přece tomu tak není. V letech 1951-1960 pravidelně v Kadani pobýval významný skladatel Klement Slavický (†1999). Narodil se 22. září 1910 v Tovačově na Moravě. Jeho otec Klement byl žákem Leoše Janáčka na varhanické škole v Brně, kde pak působil jako ředitel kůru, varhaník, sbormistr, ředitel hudební školy a houslař. Základní hudební vzdělání získal skladatel Klement Slavický právě od svého otce. Od roku 1927 studoval na konzervatoři v Praze u Karla B. Jiráka, na mistrovské škole byl žákem Josefa Suka a Václava Talicha. Po absolutoriu v roce 1936 působil Slavický jako režisér, dramaturg a dirigent orchestru Československého rozhlasu v Praze. V rozhlase se seznámil se svou budoucí ženou, Vlastou Voborskou (*1911 - †2004), dcerou jindřichohradeckého skladatele Kamila Voborského, žáka Antonína Dvořáka, která byla jednou z prvních hlasatelek tehdejší rozhlasové stanice Radiojournal. V době nacistické okupace však byla nucena rozhlas opustit a k mikrofonu se vrátila až po válce. Roku 1941 bylo Slavického dílo oceněno Českou akademií věd a umění. Po válce se Slavickým narodil syn Milan (*1947), který je dnes rovněž významným skladatelem a působí jako profesor na filozofické fakultě UK, FAMU a AMU v Praze.

Po nástupu komunismu v naší zemi nastaly rodině Slavických těžké časy. Klement Slavický, přesvědčením katolický křesťan, skladatel vyhraněných uměleckých názorů, upadl v 50. letech 20. století v nemilost. Již roku 1949 bylo jeho dílo kritizováno komunistickými autoritami a zároveň byl vyloučen ze Syndikátu českých skladatelů. Když roku 1951 odmítl vstoupit do KSČ, byl okamžitě propuštěn z Československého rozhlasu a jeho skladby se na veřejnosti mohly objevovat jen velice sporadicky. Komunistický režim měl k jeho tvorbě výhrady: jeho Tři skladby pro klavír, které měly úspěšnou premiéru na Pražském jaru roku 1947, byly označeny za "formalistickou hudbu" a jejich vydání skončilo ve stoupě. Dnes paradoxně představují jednu z nejhranějších Slavického kompozic. Od roku 1951 žil tedy jako skladatel "na volné noze". Propuštěna byla i jeho žena Vlasta, která si záhy našla místo učitelky v hudební škole v Kadani, kde pak působila v letech 1951-1960.

Volba Kadaně nebyla náhodná: v Kadani byl tehdy farářem františkán P. Jan Nepomuk Štikar (†1960), strýček paní Vlasty Slavické, někdejší redaktor hudebního časopisu Cyril, jinak též vynikající varhaník. Do roku 1950 působil jako farář františkánského kostela Panny Marie Sněžné v Praze, odkud byl pro svůj nekompromisní postoj vůči komunistickému režimu vypuzen. Paní Vlasta Slavická, jež bydlela na starém děkanství v Kadani, se o strýčka starala až do jeho smrti (zemřel v Kadani na mrtvici, která jej postihla při ohledání vykradeného a zneuctěného kostela sv. Havla v Úhošťanech). Sám skladatel Klement Slavický do Kadaně často zajížděl, zejména o Vánocích, Velikonocích, v létě a o svátku Povýšení sv. Kříže (14. září) a pobýval s manželkou na děkanství. V této době také uspořádal ve spolupráci s Hudební školou v Kadani několik velice odvážných koncertů duchovní hudby, všechny v děkanském kostele Povýšení sv. Kříže. Například v roce 1952 se v Kadani konaly pod Slavického taktovkou hned tři: 12. června 1952 "Hodinka duchovní hudby" za účasti Chrámového sboru děkanského kostela, Komorního souboru Hudební školy, sboru "Slovan" a Osvětové besedy. Vlasta Slavická tehdy zpívala sopránové sólo, farář Štikar hrál na varhany. Podobně řídil Slavický chrámový sbor při poutní mši svaté dne 14. září 1952 i vánoční koncert "Zpíváme Ježíškovi" v témže roce. Velmi často hrával při nedělní bohoslužbě v děkanském kostele na varhany. V této době tuhého stalinismu riskovali učitelé a učitelky kadaňské hudební školy, kteří se koncertů aktivně zúčastňovali, dlouhodobé potíže. Kadaňských pobytů využil Slavický i ke komponování varhanního cyklu Fresky; v děkanském kostele byl velmi slušný a válkou ani poválečnými lety neponičený nástroj značky Rieger, a tak si Slavický, zvyklý psát u nástroje, mohl hned ověřovat zvuk a registraci vznikajících skladeb. Onen P.J.Š. z dedikace tištěné verze Ecce homo, první skladby cyklu, je právě P. Jan Štikar, který mu poskytl podmínky k práci na této skladbě a jehož osobnost a charakter zapůsobily na vznik díla.

Za svého působení na hudební škole v Kadani přiměla Vlasta Slavická svého manžela ke zkomponování řady instruktivních skladeb, které pak měly své premiéry v podání kadaňských dětí a záhy vyšly i tiskem. Později je vydala i celá řada zahraničních nakladatelství, např. v Německu, Finsku, Jihoafrické republice a Anglii. A tak tyto skladby, které poprvé zazněly v Kadani, hráli mladí pianisté po celém světě. Po roce 1960 se rodina Slavických již natrvalo usazuje v Praze, přičemž i nadále udržuje úzké kontakty s přáteli a žáky v Kadani. Po roce 1968, v době tzv. normalizace, byl Slavický opět politicky a umělecky diskriminován a izolován. Roku 1985 mu byla udělena zlatá pamětní medaile u příležitosti 40. výročí založení OSN za 4. symfoniettu "Pax hominibus in universo orbi" (1984) a v témže roce obdržel ke svým 75. narozeninám zlatou pamětní medaily Univerzity Palackého v Olomouci. Počátkem roku 1989 byl nominován na národního umělce, což na protest proti brutalitě komunistické policie v době tzv. Palachova týdne odmítl. Po roce 1989 se Slavický znovu vrací do kulturního a uměleckého života české společnosti, stává se předsedou Sukovy společnosti a Umělecké besedy. Roku 1995 obdržel Cenu České hudební rady za své celoživotní dílo. Zemřel dne 4. března 1999 v Praze ve věku nedožitých 89 let a jeho pohřbu se v Praze zúčastnili i jeho kadaňští přátelé. Skladatelova manželka Vlasta, která až do roku 1977 učila v Lidové škole umění v Praze 5 - Radotíně, zemřela roku 2004 ve věku 93 let. Dne 17. září 1995 objevila Dr. Lenka Šarounová při svém pozorování na hvězdárně v Ondřejově u Prahy dosud neznámou planetku, která obdržela jméno "(11325) Slavický". Od září 2005 nese kadaňská umělecká škola čestný název "Základní umělecká škola Klementa Slavického".

PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D.